Voda štětcem a básní...
aneb Bára Ambrožová nás skvěle reprezentovala v soutěži vyhlášené podnikem Povodí Moravy!
Tentokráte děti malovaly a psaly na téma „Život u vody a pod vodou“. Bára vytvořila báseň Omámený vodník a ve 4. kategorii obsadila 3. místo. Gratulujeme !!!
Omámený vodník
Bára Ambrožová
Odplouvám z domova a beru s sebou klíč,
možná se stane zázrak, zatímco budu pryč.
Sám tu žiji již léta dlouhá,
najednou mě přepadla čarovná touha.
Cosi mě táhne pryč,
vzal jsem si s sebou jen klíč.
Jsem dost daleko, voda rychle proudí,
vidím tu úhoře, jak se kroutí.
Na hladinu dopadá tisíc drobných krystalů,
co poslalo z nebe spousta dobrých andělů.
Pluji dál, opouštím svůj rybník,
vynořím se, dítě křičí:„Támhle je vodník! "
Najednou mě cosi táhne ven,
štípnu se, jestli to není sen.
Tak tedy jdu dál, omámen, na břeh,
slyším svůj zrychlený dech.
Lidé chodí s kamarády do deště,
pršet přestává, zvednu ruce a řeknu:„Ještě ! ”
Někdo do mě vrazí, procitnu z mámení,
kouknu se okolo, jen pár malých stavení.
Běžím pryč, hledám zrcadlo nebeské,
nepoškozené od touhy lidské.
Skočím tam, plavu rychle jedním směrem,
abych už byl v rybníku svém.
Vpluji do domku, kde jsem žil,
nečekal jsem, že by mě někdo překvapil.
Je tam má rodina, v hrníčcích duše zoufalé…
Tolik jich pochytat? To je dost troufalé!
Stal se zázrak, ale slunce chce ještě spát,
příště vám jinak budu povídat.